... jednou jsem byl na semináři, kde se toto téma probíralo a jeden starý pán, který dlouho mlčel a poslouchal trpělivě názory všech ostatních pak řekl něco co většinu z nás přinutilo k zamyšlení. Už nedokáži citovat, ale navrhnul abychom si představili, že ve vesmíru nejsme sami. Že je něco ... bůh nebo něco čemu nerozumíme- může to být něco přírodního, nevidíme to a je to tu a třeba to ovlivňuje životy nás všech. A nebo to třeba jen sleduje, co se na zemi děje .... Co mohou vidět, co mohou vnímat. Lidstvo se chová jako vir, který soustavně ničí zemi, devastuje přírodu, ničí se navzájem .... a pak se zeptal, co by zemi prospělo nejvíc, pokud se oprostíme od našich pocitů....... Je to země bez lidí :(
Nejsem skeptik, ani nechci hlásat katastrofické teorie někoho jiného, ale něco do sebe to má ....
Víš Vasco, mě přijde, že k téhle teorii, nebo spíš názoru musí dojít hodně z nás, co se jen na chvíli zastaví a normálně se zamyslí nad tím, kamže lidstvo spěje...
Země bez nás přežije, ale my bez ní...? Těžko. A přesto se chováme jako ten vir, co ničí dokonce svého hostitele... Jednou, až tu nebude čistý vzduch ani voda, a my nakonec vymřeme, Země se dá konečně dohromady. Po pár set, tisících letech, ale to tady už nebudeme. A třeba tu nebudeme už za ten rok...
Možná bychom se měli konečně vykašlat na všechny ty přihlouplé (patriarchální?) hodnoty, jako papírové peníze, nablýskaná plechová vozítka..., a začít si vážit těch úplně obyčejných, zato podstatných lidských hodnot. Zdraví, láska, respekt, solidarita a taky trvalá udržitelnost života na Zemi. Na tohle bychom přece měli být hrdí ;)-
Pokud se budeme dál chovat nezodpovědně, hloupě, jakože po nás přijde potopa, tak se pak přece nemůžeme divit, když ta potopa přijde... Anebo konec lidského světa.